Kalli prúd vytlačil hore, až uvidela nad sebou svetlo.
Z posledných síl zabrala a vynorila sa nad hladinou. Dlhé minúty
lapala po dychu, vyčerpaná a zničená. Doplávala k brehu a ocitla
sa na malej kamienkovej pláži chránenej ďalšími skalami, ibaže...
Otočila sa. Na oblohe vychádzalo slnko.
Už nie je v podzemí! Ohromene hľadela na
tú nádheru, takú odlišnú od temnoty tam dolu. Dokázali to!
Klesla na kolená. „Alaric,“ smrkla. Boli tak
blízko... Prečo to urobil? Prečo sa obetoval?
Voda odrazu prudko zvlnila a zadunelo
v nej. Kalli vyskočila na nohy a ustúpila. Prišlo ďalšie zadunenie,
ktoré otriaslo aj plážou.
A zrazu hladinu čosi preťalo. Vyletela
z nej známa postava a zostala levitovať vo vzduchu. Alaric nastavil
tvár slnku a usmieval sa. Jeho telo nenieslo žiadne známky zranenia.
Len čo pohľadom našiel Kalli, zamával jej.
„Moja moc sa vrátila,“ oznámil jej veselo.
Od šťastia si pritisla ruku na pery. Dobehla na
plytčinu, kde pristál, a skočila mu do náručia. „Toto mi už nikdy viac
neurob, počuješ?!“
Pritisol ju k sebe a prisahal si, že
ju nikdy viac nepustí. „Vždy urobím všetko pre to, aby si prežila,“ šepol.
Krútila hlavou. „Nie, nie bez teba. Prosím.“
Zvieral jej chvejúce sa telo a pomaly
s ňou prešiel na pláž. Voda vyplavila ich batohy, ktoré ležali kúsok od
nich. Klesli spolu na kamienky a od vyčerpania si hneď ľahli, obklopení
teplom toho druhého.
Alaric zhodnotil ich okolie. Ocitli sa na
morskom brehu. Voda bola slaná a vytvárala menší záliv obkolesený najskôr
plážou, potom skalami, tentoraz však popretkávanými chodníčkami smerujúcimi do
vnútrozemia.
Pobozkal driemajúcu Kalli na čelo
a pozoroval vychádzajúce slnko. Nával sily, ktorý zažil, nedokázal
popísať. Bol si istý, že umrel. A odrazu... jeho telo sa vyliečilo. Pľúca
začali pracovať. Krv sa rozprúdila. A mal dosť energie na to, aby zničil
skalu, ktorá ho uväznila, podržal celý masív, než opustil jeho dosah,
a vyplával na povrch bez jediného škrabanca.
Po prvý raz od prebudenia sa cítil úplný. Hlavu
mu naplnili spomienky iného života. Ale kedy ho žil? Ako ho vôbec mohol žiť?
V hlave sa mu objavila zahmlená spomienka
na prebudenie...
Otvoril oči. Sklenený sarkofág okolo neho
praskol a otvoril sa. Slabý a dezorientovaný Alaric sa posadil. Jeho
oči, nezvyknuté na svetlo, sa zaplnili slzami. Pred sebou videl zvláštnu
postavu.
Muža.
Svetlé vlasy.
Lapal po dychu.
Kričal bolesťou.
Kľačal v črepoch jeho sarkofágu.
Potom prišla mágia. Silná, ochranná mágia
zapečatenej Hyperborey, na ktorú nesmie vstúpiť žiadna bytosť.
Keď sa Alaric spamätal, prelud bol preč. Zdalo
sa mu to?
Jeho ďalšou spomienkou sú súrodenci, ktorí ho
našli a odviedli do budovy vedľa, aby sa zotavil. Ale jeho sila sa nikdy
naplno nevrátila...
Kalli sa zobudila sama. Kútikom oka zazrela
Alarica, ako suší ich oblečenie z batohov. A tým suší, myslela
doslova suší. V jednej ruke držal jej šaty, druhou k nim vysielal
prúd teplého vzduchu taký silný, že z nich začala stúpať para.
Jeho moc sa skutočne vrátila v plnej sile.
„Čo sa tam dolu stalo?“ nedalo jej neopýtať sa,
keď jej šaty podal a ona sa zbavila mokrých handier.
„Nie som si istý,“ priznal a začal sušiť
svoje oblečenie. „Umieral som, to viem určite. A potom... sila. Nával
sily. Nielen moja mágia. Sú veci, ktoré som predtým nikdy neovládal, ale
teraz...“
Zamyslene sa zamračila. Je možné, že aj on mal
avatara na Zemi? Ale ako by to bolo možné, keď nespával tak ako ona? Jeho druhé
ja by muselo byť v kóme, aby mohol Alaric fungovať.
Nebola však pripravená podeliť sa s ním
o toto malé tajomstvo. Nie, kým sama nepochopí vlastnú existenciu. „A
cítiš sa dobre? Nie si zmätený?“
Zmätený je, pretože má spomienky, ktoré akoby
neboli jeho. „Nie,“ zaklamal. „Všetka tá moc je stále pod kontrolou.“
To jej nateraz stačilo.
Len čo boli oblečení v suchom, nechali
batohy v kríkoch a vybrali sa chodníčkom do vnútrozemia. Po asi
kilometri vystúpili spomedzi skál a hneď spoznali, kde sa nachádzajú. Pred
nimi sa rozprestieral hlavný Hyperborejský prístav s kapacitou viac než
tristo lodí.
„Sme na juhu ostrova,“ uvedomila si Kalli.
„Podzemie sa muselo tiahnuť pozdĺž pobrežia.“
Prikývol. „Kam pôjdeme? Naši súrodenci si musia
myslieť, že sme mŕtvi.“
Na to nepomyslela. Hľadali ich? Alebo sa od
zúrivosti pozabíjali? A ak nie, dokážu odhodiť myšlienky na vojnu? Alebo
sa obrátia proti nim za to, že spojili sily?
Napadla jej však horšia myšlienka.
Čo ak ich znovu poštvú proti sebe?
Alaric zrejme vycítil smerovanie jej myšlienok,
pretože ju vzal za ruku a pevne ju zovrel. „Nedovolím im znovu to
rozpútať.“
Prikývla.
Zišli do prístavu, kde v jednej
z budov pre lodiarov našli svetlice. Mágia nedovolila ničomu na kontinente
prestať fungovať, preto nemali problém jednu z nich vystreliť. Bola
dostatočne jasná, aby ju bolo vidieť z akéhokoľvek miesta a zanechala
za sebou stopu presne určujúcu miesto vystrelenia.
„Do niekoľkých dní by sa tu mali objaviť,“
odhadol Alaric, keď obaja sedeli na móle a sledovali jagajúce sa more.
Ak sú nažive,
dodala v duchu Kalli. „Si v poriadku? Odkedy si sa... takmer utopil,
máš v očiach taký zvláštny výraz.“
Pokrútil hlavou a silene sa usmial. „Len
ma to zasiahlo. Umieranie... nie je príjemná záležitosť.“
„Mne to hovor,“ zamrmlala. „Čo sa tam ešte
odohralo, Alaric?“ naliehala jemným hlasom a jednou rukou ho objala.
„Sám neviem. Prestával som vnímať. Mal som
preludy a odrazu... nával sily, akú som nikdy nepocítil.“ Pretrel si oči.
Zamyslela sa. Keď umrela Aislin, Kalli nedostala
viac síl. Ale na druhej strane jej ani nikdy nechýbali ako jemu. Prečo ona
svoju moc mala a on nie? Prečo sa mu vrátila až teraz?
„Chceš o tom hovoriť? O smrti viem
svoje.“
Pobozkal ju na spánok a pritiahol
k sebe. „Nie. Zvládnem to.“
Uvoľnene sa oňho oprela. „Ak by si si to
rozmyslel... som tu.“
„Ja viem.“
Prví dorazili Alaricovi bratia. Dovalili sa od
severovýchodu, po zuby ozbrojení. Kalli s Alaricom práve čistili svetlá na
móle, keď začuli dupot nôh. Thalis a Zeno už z diaľky kričali meno
svojho brata.
Alaric pobehol dopredu a postavil sa
obranne pred Kalli. „Len pokojne,“ povedal súrodencom.
Zeno mu okamžite hodil ťažký meč, aby ju mohol
zabiť, a Kalli na chvíľu ustrnula.
Alaric zagúľal očami. „Nebude žiadne zabíjanie.
Upokojte sa a všetko vám vysvetlím. S Kalli sme uzavreli mier.“
V ten večer všetci sedeli okolo umelého
ohňa na pláži a Alaricovi bratia ju stále nenávistne pozorovali.
Nepokúšali sa jej ublížiť, čo je pokrok, ale rozhodne sa im tá predstava
naďalej páčila.
Dvojica im (mínus pár detailov) prerozprávala
ich putovanie podzemím, vrátane podivných miest a nápisov. Veľký rozhovor
sa nekonal, a nakoniec sa všetci uložili na spánok v ubytovni pre
námorníkov (Odpočivárni morských plavcov).
Kalli s Alaricom sa delili o väčšiu
izbu a ako každú noc si k nemu ľahla a pritúlila sa. A tak
ako každú noc to začalo bozkami, ibaže skončilo príliš skoro.
Alaric bol rozpoltený. Vedomie, že Kalli je tu
s ním, že môže cítiť a dotýkať sa jej, ho napĺňalo zvláštnou
radosťou. Ako sa však bozky prehlbovali a ruky blúdili čoraz nižšie,
rozbolela ho hlava a pred očami videl ju.
Dievča z jeho snov. Svetlovlasú bytosť
s láskavým úsmevom a nevinnosťou v očiach. Cítil dotyk jej tela,
hebkosť jej vlasov.
So zasyčaním sa odtiahol, nenávidiac sám seba
za to, že myslí na inú. Na niekoho, koho ani nepozná. Nie z tohto života.
Kalli porazene privrela oči a posadila sa.
„Vieš, nemusíš sa premáhať,“ povedala mierne. „Viem, že tam dole sme boli pod
obrovským tlakom, báli sme sa o život a...“
„Tak to nie je!“ zvolal, v očiach slzy.
Nenávidel sa za to, že ho Kalli považuje za bastarda, ktorý ju využil. Vstal
a prešiel k oknu.
Kalli potlačila slzy. Dávne déja vu sa
vrátilo. Ani vtedy nebola dosť dobrá. Je možné zvyknúť si na odmietnutie?
V hrudi ju bolelo, ale premohla sa. Vyštverala sa z postele
a prešla k Alaricovi. „Čo sa deje?“ šepla.
Neodtŕhajúc oči od jagajúceho sa mora,
vzdychol. „Bola tu iná. Kedysi,“ vysvetlil jej čo najpravdivejšie, keďže sám
nechápal, čo sa vlastne deje s jeho mysľou.
Kalli len chápavo prikývla. „Pred zapečatením?“
Neodpovedal. Mal pocit... že je to veľmi
nedávna spomienka. Ale... ako môže byť? Spal. Nežil. Nemohol žiť iný život.
Alebo áno?
„Dávno,“ povedal neurčito. „Sotva si na ňu
spomínam. Ale odkedy sme sa vynorili... spomienky na mňa útočia.“
Kalli si zahryzla do pery. „Miloval si ju?“
To keby vedel!
„Je to v poriadku,“ prekvapila ho
vyhlásením, až sa k nej otočil. Kalli sa len zmierlivo usmiala. „Nemôžeš
si niekoho vymazať z mysle. Ak máš pocit, že sa s tým potrebuješ
vyrovnať, nuž, sme nesmrteľní. Ak niečo máme, je to čas.“
Od dojatia ju objal a pevne zovrel. Kalli
sa v jeho náručí uvoľnila a pohladila ho po rozložitom chrbte. Bolelo
ju, že je opäť odsunutá na druhú koľaj, ale toto nie je prípad ako kedysi.
Je dospelá.
Alaric je dospelý.
Sú si rovní, nevideli sa vyrastať. Prešli si
peklom a ich osudy sú prepojené. Nech je tá záhadná žena ktokoľvek, on ju
nechce späť. Len ju nedokáže uzavrieť v minulosti.
„Tam v podzemí to nebolo zo stresu,
Kalli,“ zašepkal jej Alaric do ucha. „A rozhodne to plánujem zopakovať.“ Pozrel
jej do slzami zmáčaných očí. „Keď ma ona prestane prenasledovať.“
„Aká bola?“
Zamyslel sa. „Plná nádeje. Dobra. Pomáhala
iným.“
Niekto, kým bola Aislin, ale nie Kalli.
Posmutnela. Osud vie byť niekedy neskutočne krutý. „Tiež bola vyhnaná?“
Na to nemal odpoveď. Prisahal by, že tento
život sa neodohral na Hyperborey. Ona tu rozhodne nebola. „Spomienky sú zahmlené.“
Kalli ho pohladila po líci. „Pôjdem sa vyspať
do vedľajšej izby.“
Chytil ju za lakeť, aby ju zadržal. „Nie,
nechoď!“
Nadvihla obočie.
„Moji bratia. Myslím, že ešte nie sú
presvedčení,“ vymýšľal si dôvody. „Bude pre teba bezpečnejšie zostať
v mojej blízkosti.“
Nadvihla jeden kútik úst. „Bezpečnejšie, hm?“
Prikývol.
Potlačila teda sarkastickú poznámku
a vrátila sa do postele. Ich budúcnosť ešte nie je stratená.
Sen ho zaviedol kamsi do paláca. Častokrát ho
videl v spomienkach, ale tentoraz sa všetko zdalo byť jasnejšie. Rozumel
vlastným slovám a aj slovám bytostí okolo neho. Pozdravil sa so ženou
s farebnými prameňmi vlasov a podpichol akúsi červenovlasú upírku,
ktorá ho poslala do análneho otvoru.
Pozná ich. Všetkých.
Jasmine.
Erin.
Bosorka.
Upírka.
A on sa volá Nikias. Je upír, ale
nenarodil sa tak. A má rodinu – poloboha Ekrema, nevlastnú matku Rose
a mrzutého strýka Kamala.
Tak ako mnohokrát predtým, začal zostupovať do
podzemia, v rukách kytica bielych kvetov. Jeho radosť vyprchala
a nahradila ju bezmocnosť a ľútosť.
Vynoril sa v osvetlenej krypte
s jedinou hrobkou, kamenným sarkofágom s desiatkami ďalších kytíc
a iných pamätných predmetov.
Do očí sa mu nahrnuli slzy.
Tam leží ona. Tá, ktorú vždy chcel, ale
odmietal. Tá, ktorá mu umrela, ktorá ho poslala preč a ktorá ho vo svojich
posledných dňoch pri sebe ani nechcela.
Položil kvety na chladný kameň a prstami
posvätne prešiel po vyrytom mene na kameni.
AISLIN.
Ďakujem za skvelé pokračovanie. GabiM
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatDěkuji :)
OdpovědětVymazatS tým Pc je mi ľúto, Zeleného mimozemšťana čakať , to je zábava ktorú poznám len pri inom spotrebiči.
OdpovědětVymazatKapitola bola super, tie chybičky ako si písala som si pri pri jej obsahu ani nevšimla...
Denisa
dakujem za kapitolku
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu skvelú kapitolu 🥰😍
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další skvělou kapitolu ☺️
OdpovědětVymazatDěkuji za další skvělou kapitolu 😍
OdpovědětVymazatDěkuji skvělá kapitola 🤩🤩🤩
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další skvělou kapitolu. 🥰🥰🥰🥰
OdpovědětVymazatĎakujem ❤
OdpovědětVymazatMoc děkuji
OdpovědětVymazatDěkuji 😊
OdpovědětVymazatĎakujem 🙂
OdpovědětVymazatĎakujem za skvelú kapitolu 🙂
OdpovědětVymazatĎakujem veľmi pekne 💞💖💝
OdpovědětVymazatAlex, uzasna kapitola, moc ti dekuju. Uz se nemuzu dockat az jim dojde kdo jsou :)
VymazatĎakujem za úžasnú kapitolu ❤️
OdpovědětVymazatAlex, je mi opravdu líto, že tvůj velký pomocník odešel do věčných lovišť. Moc si přeji, abys brzy měla nového přítele a pomocníka, bez ztráty ledviny. 💕
OdpovědětVymazatDěkuji moc za tvou snahu nám přesto umožnit další kapitolu a to naprosto fantastickou. Obrovsky se těším, až jim dojde, že i v jiném čase byli k sobě přitahováni. A taky se přiznám, že mě docela mátlo, že Kalli/Aishlin, je tak přitahována k Alarikovi, když byla tak nešťastná z toho, že jí Nikias nechce přijmout. Ale teď už vím, že Alarik/Nikias je součástí našeho příběhu a to dost důležitou. Moc ti děkuji za tvou skvělou propracovanost příběhu a neskutečně se těším na další pokračování a držím pěsti, abys toho nového přítele získala co nejdříve.💖💗💖
Moc děkuji!!💕💕
OdpovědětVymazatMoc moc děkuji
OdpovědětVymazatJe mi líto, že ti odešel počítač. Určitě se ti však podaří to nějak vyřešit, i když to třeba bude chvilku trvat. My tu na tebe budeme čekat a těšit se na další kapitolu :) Nikam neodejdeme.
OdpovědětVymazatDěkuji že jsi nám umožnila přečíst si další kapitolu. Je skvělá. Denisa
Ďakujem za ďalšiu seper kapitolu a úprimnú sústrasť. Pevne verím, že zelený mužíček to nejako vyrieši. papa
OdpovědětVymazatĎakujem. Jana
OdpovědětVymazatĎakujem. Dúfam, že na to čo najskôr prídu a uvedomia si, kto sú a kto boli.❤❤❤❤
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazatDakujem. VV
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu úžasnú kapitolu
OdpovědětVymazatDěkuji za další úžasnou kapitolu :-) přeji upřímnou soustrast a rychlou zelenou příšerku
OdpovědětVymazatAlex, nabídka notebooku stále trvá, pokud máš zájem. Jen odvirovat 🤔. A nepotřebuji za to ani ledvin. Jen další a další díly a knihy😀. Moc děkuji za další super kapitolu.
OdpovědětVymazatNotas je šílené pomalý, tak asi bude zavirovany. Náš známý to zabalil jen co vláda zavřela obchody a než v té době hledat jiného opraváře, tak jsme si koupili nový. Nemáš někoho známého co by to uměl? Já už ne bohužel.
VymazatDík za kapitolu 😀
OdpovědětVymazatMoc děkuji!!
OdpovědětVymazatĎakujem za kapitolu.
OdpovědětVymazatJe mě moc líto, že tvůj skvělý počítáč odešel a ani nezamával. Přeju ti aby jsi měla co nejdříve nový.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za super kapitolu.
Jsem zvědavá kdy jim dojde, že jsou z obou světů. Těším se na další pokračování. Moc děkuji.❤️❤️🥰
Děkuji, Alexa, za další kapitolu. Těším se, kdy si to vysvětlí. Předpokládám, že nás budeš ještě pár kapitol napínat. ;)
OdpovědětVymazatNtb je mi líto, nechť odpočívá v pokoji.
Tinka
Ďakujem
OdpovědětVymazatMoc děkuji za novou kapitolu.
OdpovědětVymazatVěra
Je mi lito že počítač odešel . Moc děkuji za krásnou kapitolu.💖🍀
OdpovědětVymazatAlexa, je mi ľúto, že to tvoj verný kamoš nezvládol, česť jeho pamiatke... veľmi si vážim, že nám aj napriek neľahkej situácii naďalej posielaš ďalšie kapitoly... vďaka za tvoju skvelú prácu
OdpovědětVymazatMoc děkuji za skvělou kapitolu :-)
OdpovědětVymazatMoc pěkná kapitola, ani bych pomalu nepoznala, že kapitola nemá korekturu. Jejich sourozencům bude určitě nějakou dobu trvat než pochopí změnu stavu. Alaric a Kalli by měli být k sobě upřímný než je to zase rozeštve. Moc děkuji za to, že stále v příběhu pokračuješ i přes ty velké obtíže.
OdpovědětVymazatMoc mě to mrzí s tím notebookem a má nabídka, že přispěju na nový (klidně 1000 Kč) stále platí. Jsem na tvých příbězích závislá a moc by mě mrzelo o ně přijít. S pozdravem Petra (můj email je zemanpet@seznam.cz).
Veľmi pekne ďakujem za ďalšiu skvelú kapitolku.
OdpovědětVymazatDěkuji za novou kapitolu
OdpovědětVymazatSice nejsme nesmrtelné, ale přesto si rády počkáme na další díl. Hlavně že nějaký bude. Děkuju
OdpovědětVymazatĎakujem veľmi pekne za ďalšiu skvelú kapitolu a fakt ma mrzy úmrtie tvojho počítača. Snáď ten zelený debil bude rýchly.
OdpovědětVymazatDíky moc za další super kapitolu.
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatVelka vdaka za dalsiu uzasnu kapitolu,ktoru si nam pridala napriek problemom s PC. Dufam,ze sa to podari vyriesit.Rada by som nejak financne pomoct ,zasluzis si to.moj email/maria.chocholakova@volny.cz/
OdpovědětVymazatMoc děkuji Bára
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu kapitolu🙂
OdpovědětVymazatĎakujem ❤❤❤
OdpovědětVymazatDěkuji moc
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další skvělou kapitolu ❤❤❤
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazatĎakujem :-)
OdpovědětVymazatĎakujem ❤️🥰❤️
OdpovědětVymazatdakujem Andrea
OdpovědětVymazatděkuji :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc :)
OdpovědětVymazatDěkuji. Hezké. ❤️❤️❤️
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatĎakujem veľmi pekne za kapitolu 😍💖😍 som zvedavá kedy si to povedia možno Alaric povie jej meno zo sna a ona zisti že je to Nikias 😘😘😘
OdpovědětVymazatDěkuji za kapitolu 👍😃💗
OdpovědětVymazatDekuji
OdpovědětVymazatDěkuji moc. Bobo.
OdpovědětVymazatDakujem za kapitolu.
OdpovědětVymazatĎakujem za super kapitolu.
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolu a těším se na pokračování.
OdpovědětVymazatVelmi pekne dakujem za pokracovanie!
OdpovědětVymazatĎakujem 😉👍
OdpovědětVymazatMoc dekuji za dalsi kapitolu.
OdpovědětVymazatDěkuji moc.
OdpovědětVymazatmoc děkuji
OdpovědětVymazat🌼
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu skvelú kapitolu.Zuzana
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazatMoc děkuji 😃
OdpovědětVymazatMoc děkuji
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazat