Krásny deň všetkým, ktorí čítajú môj blog!
Aj keď tu vo väčšine prípadov vidíte nové kapitoly poviedok a občasné vysvetlenia k nim (vedecké okienko ešte príde), dnes musím zájsť za hranicu svojho sveta a na chvíľu vstúpiť do reality, ktorá nás obklopuje.
Vo svetle nedávnych udalostí, ktoré už nejaké tie mesiace kulminovali (rada by som povedala, že len v jednej konkrétnej krajine, ale bohužiaľ na celom svete), by som rada pripomenula históriu, ktorú si ešte pamätajú naše babičky. Históriu, ktorá sa začína opakovať. Zakázané gestá sa vracajú na naše obrazovky za hlasných osláv davu.
Dovoľte mi sem skopírovať báseň z roku 1946 (pôvodne napísanú v nemčine), ktorá by mala rezonovať v každom z nás:
Als die Nazis die Kommunisten holten, habe ich geschwiegen; Ich war ja kein Kommunist.
Als sie die Gewerkschafter holten, habe ich geschwiegen; ich war ja kein Gewerkschafter.
Als sie die Juden holten, habe ich geschwiegen, ich war ja kein Jude.
Als sie mich holten, gab es keinen mehr, der protestieren konnte.
Anglická (predĺžená a upravená) verzia:
First they came for the Communists
And I did not speak out
Because I was not a Communist
Then they came for the Socialists
And I did not speak out
Because I was not a Socialist
Then they came for the trade unionists
And I did not speak out
Because I was not a trade unionist
Then they came for the Jews
And I did not speak out
Because I was not a Jew
Then they came for me
And there was no one left
To speak out for me
Slovenský preklad:
Najskôr prišli po komunistov
A ja som sa neozýval
Pretože som nebol komunista
Potom prišli po socialistov
A ja som sa neozýval
Pretože som nebol socialista
Potom prišli po odborárov
A ja som sa neozýval
Pretože som nebol odborár
Potom prišli po židov
A ja som sa neozýval
Pretože som nebol žid
Potom prišli po mňa
A nezostal nikto
Kto by sa ozval za mňa
Mám pocit, že zabúdame na fakt, že sme len jedna ľudská rasa, žiadne my a oni. Každý z nás krváca rovnakou farbou a ak máme niekoho odsudzovať, môžeme to urobiť len na základe rozhodnutí, ktoré slobodne urobil, a nie na základe podmienok, do ktorých sa narodil.
Neviem kam táto kapitola našej histórie povedie, ale s určitosťou viem, že ak sme sa nepoučili raz, druhú šancu dostať nemusíme...
Ďakujem za pozornosť, a teraz naspäť do sveta fantázie...
Máš pravdu, já si pamatuji, jak jsme kdysi byli jedna země a pořád to tak beru, je mi úplně jedno, jestli jsi Slovák nebo Čech, ale dívám se na to jak se chováš, vyjadřuješ. Bohužel už mám věk, ale to co se děje teď, tak mě jímá hrůza. Myslím si o sobě, že jsem pohodový člověk a tak jsem docela nešťastná, z toho kam svět spěje. Ale na druhou stranu není to obyčejný člověk který to dělá, ale někdo kdo si myslí, že má moc mluvit za všechny. I když mi selský rozum říká, že by bez nich bylo líp. Jsem na docela ráda že okolo sebe nemám nikoho, kdo by smýšlel jinak.🤔
OdpovědětVymazatI já mám z toho strach co se dnes děje. Kde se bere ta zlost a nenávist.. Rodiče nemají čas věnovat se dětem. Protože mají víc zaměstnání aby zajistily rodinu. Všude okolo samý stres přijde my jako by se radost ze života Stratil. Ptala jsem se pár lidí kdy naposledy byly opravdu šťastný, bylo my receno že si nepamatuji.Je to smutné. Mne moc pomáhá čtení vašich příběhů.
OdpovědětVymazatZprávy nesleduji už dlouho. Jen něco ke mě prosakne. Je to smutné,když si chce něco dokazovat tím,že bude nějakým způsobem ohrožovat někoho jiného a je jedno jakým způsobem. Lip je mi ve fantazii.
OdpovědětVymazatNo jak se říká, historie se opakuje a podle mě opakovat bude stále. Myslím si, že je na světě stále příliš "ovcí", kteří slyší na zelenější trávu, i když jim ji nabízí jateční řezník. Takže nezbývá než doufat, že se některá z příštích generací dočká toho, že se z těch ovcí stane menšina a a právě ta většina řekne dost. Co ale tak sleduji společnost, nás to štěstí asi nepotká určitě. Takže nezbývá než doufat v lepší svět, vychovávat z dětí inteligentní a kriticky smýšlející osoby, aby bylo na světě snad jednou lépe. Děkuji, že se můžeme alespoň lepšího světa dočkat ve tvé fantazii.
OdpovědětVymazatNaozaj neviem kam to speje ale musím povedať že aj v mojom blízkom okoli nachádzam až príliš často zmýšľajúcich ľudí ktorý sú nastavený ako aktuálna väčšina a to ani nezmienujem že patrím k menšine ktorá di vytrpela svoje, síce v básni nebola zmienena ale aj tak. Dúfam v nádej a porozumenie ale …. Knihomol
OdpovědětVymazatJe smutné rozmýšľať nad tým, čo sa to deje. A aj to, čo sa deje dostávame v skreslenej, alebo upravenej podobe. Pravdu zhltne prúd. A veľa ovcí si myslí, že pravda je len jedna. Len to je otázka, ako môže jendotlivec, ktorý skoro nevyžije mesiac od mesiaca niečo zmeniť. Bojíme sa o vlastné životy (zatiaľ našťastie povedzme že obrazne. A možno nie!) a na ostatné nám neostáva čas. Ako sa tu písalo predo mnou. Aspoň máme vďaka tebe útek z reality. A môžme si byť istý šťastným koncom. 😉 Ďakujeme krásne, že píšeš a robíš náš svet o kúsok lepším miestom. 🥰
OdpovědětVymazat